Hlava-v-oblacich | Kytara, cvičení a spol.

 Čaute, tak jsem tu zase. Nejspíš jste si všimli, že máme novou úvodku, doufám, že se líbí. Jen upozorňuju, že osoby na obrázku s námi nemají nic společného, jen se mi líbilo jejich držení těla. No a taky to samozřejmě není perfektní a ani moc originální, ale je to začátečnická práce (moje) a já myslím, že se mi vcelku povedla. No, a jelikož jsem nějakou chvíli nepsala, hodím sem pár informací; ve škole nic extra, pár olympiád, 3. a 14. místo, ještě jedna olympáda přede mnou (o tom ještě napíšu) a díky tomu, že jsem se chovala dětinsky a pustila se do křížku s jedním pablbem, dostala jsem ze zkoušení dvojku z fyziky. Mimo školu se mi daří jakž takž pravidelně cvičit, ale ne, že by mi to nijak zvlášť šlo, ale spíš nemám nápady. Což se právě vyřešilo mým geniálním zjištěním, že mám taneční podložku nabízející cvičení. Takže takhle mi to určitě půjde líp. 

Dále jsem v nadpisu zmínila kytaru, tak o ní něco řeknu. Při mé nedávné návštěvě u Sofie mi byla udělena nabídka, že by mě mohla hře na kytaru naučit, a jelikož mě kytara, hra na kytaru atd. vždycky strašně fascinovala, souhlasila jsem. Ale měla jsem problém, mamka tvrdila, že moji (vlastně původně její) kytaru vyhodila. Naštěstí jsem při krátké návštěvě půdy zjistila, že jsem ohledně toho měla mylné informace, takže mám kytaru. Sice ne zrovna nejnovější, nenaladěnou a pravděpodobně bude potřebovat nové struny, ale mám kytaru. A plánuju se na ni naučit hrát. 

No a ještě bych ráda dodala, že jsem došla osvícení - jsem egoistka. Strašná. Ve škole jsme měli supla a já se strašně předváděla. Nejprve neúmyslně, ale pak už dost okatě. On, protože - stejně jako většina učitelů - má "šprty" v oblibě, to hrál se mnou a prakticky mi vyhrožoval, ať se přestanu hlásit. No a zároveň jsem zatracená charita, kdyby to někoho zajímalo, takže pokud chcete jídlo zdarma, doporovoďte mě do obchodu. 

Jo a pak můj ďábelský plán na jednu moji kamarádku - Sofie, pokud tohle čteš, později ti u chobotniček řeknu víc, do té doby o tomhle pomlč -, je to prosté. Napíšu knížku, už mám namyšlenou jakou, potom si ji nechám vytisknout (to není tak těžký) a dám ji té kamarádce přečíst, aniž bych jí řekla, že je ode mě (dám dozadu falešného autora), a pokud se jí bude líbit, tak jí to řeknu a upřímně se těším na její výraz.

No, to bude prozatím vše, takže bye-bye

                                                            -Elii