Hlava-v-oblacich | Kamarádka

 Ahojte, zase ta párměsíční pauza, ale to není to, o čem jsem chtěla mluvit. Dneska bude jen jedno téma a to bude jedna moje kamarádka. Vím, že vás je tu pět a půl, ale stejně bych ocenila, kdyby se našel někdo, kdo by mi s tím poradil, popř. jestli sem pořád chodí Sofie, mohli bychom to probrat. Asi jsem o ní už psala, čeknu to...Jop, popisovala jsem můj prázdninový režim (jarních prázdnin :D ). Takže, jedná se o Alasku. Upřímně doufám, že jsem jí o tomto blogu nikdy neřekla nebo že si ho min. už nečte, protože tohle jí lihotit nebude. Momentálně jsem na ni dost nasraná a tak vám zkusím popsat, jak se cítím. Naneštěstí mě už to trochu přechází, ale pokusím se to oživit. Zkrátka, já nemám moc kamarádek/kamarádů. Mám asi tři nejlepší - nejsou asi nejlepší jako že jsou mi nejbližžší, ale že se s nimi nejvíce stýkám (tohle sem píšu speciálně pro tebe Sofie, pokud tohle čteš, protože mezi těmi třemi nejsi - vídáme se jen v kroužku. Ale co se týče rozumění-si či jak to říct, rozhodně bys tam byla) a to jsou Alaska, Pablb a Lys (logicky, fake jména, ale už jsem je tu zmiňovala, tak abyste věděli). Pak jsou tu další, ale s těmi se, jak už jsem řekla, nestýkám tak často nebo si zas tak nerozumíme. No, a Alaska. O ní tu mám mluvit. No, máme se spolu super, to už asi víte, jenže... je důvod, proč nemám zas tak moc kamarádů a proč s nima třeba nechodívám (většinou) po škole ven - jsem prostě takový ten samotářský typ, mám ráda svoje soukromí, na chvíli se v klidu zašít ve svém pokoji... No, ale prostě jsem trávila i většinu letních prázdnin u taťky, kde soukromí nemám žádné, protože jsem většinu času s Alaskou, a když ne, tak musím hlídat malýho bráchu nebo uklízet. Takže po týdnu co jsem tam teď strávila jsem toho měla dost a když jsem se měla stavit na den k tetě, u které byla moje mamka, rozhodla jsem se jet s mamkou domů. Jenže to samozřejmě Alaska nevěděla, a tak mi hned začala psát na fb, smsky a volat. Pak volala taťkovi, který volal mě, a když jsem to nebrala, tak mamce. Takže jsem logicky musela s pravdou ven. Ale přece jí nemůžu napsat "hele, sorry, ale už jsem tě měla plný zuby. Chápej to, chvílu mě to s tebou baví, ale pak už ne no.", a jelikož ji znám, naštvala by se při jakémkoliv naznačení, že jsem odjela z vlastní vůle. Tak jsem řekla, že mi bylo trochu blbě a tak mě mamka zpět nepustila (měla jsem vážné problémy se zažívacím traktem, takže je to dost uvěřitelné (duodenogastrický reflux a chronická kolitida, do your research) ) a taky jsem se vymluvila, proč jsem jí naodpovídala. Jenže jí to nestačilo a dost mě sprdla a zase začala s něčím, co už dělá odnepaměti a neuvěřitelně mě s tím sere. Prostě, ona si myslí, že je lepší než já. Hele, tohle nesoudím, já si zase myslím, že jsem lepší než ona, já soudím to, že ona mi to dává najevo!!! Ona mi prostě, přímo i nepřímo naznačuje, že můžu být ráda, že se se mnou baví. Myslí si (a tvrdí) že se bez ní neumím zabavit a že bych doma chcípla nudou! Ano, oceňuju, když u ní můžu jezdit na koni, prootže jí za to neplatím a jinak bych si pravidelné lekce jezdectví nemohla dovolit, ne bez omezovaní se v jiných ohledech. Ale zase ona mě na koni doopravdy jezdit neučí, ona mě jen posadí na koně, posadí sebe na koně před sebe a "můj kůň" jejího následuje, já to jen musím usedět. A občas u ní jím, protože u mě se nevaří moc dobře, ale to neznamená, že to co jím u ní, není kompletní sračka! Většinou máme polívku z pytlíku nebo jakýsi lečo vyrobený z kečupu. Navíc kvůli ní žeru strašně sledkostí. Vždy bere za samozřejmost, že přinesu kilo sladkostí a když ne, očekává, že půjdeme (víceméně za mé money) nakupovat. Pak se značnou část dne koukáme na seriály na mém noťasu, u nás. K tomu ještě značnou část chvíle ztrávené u koní dopadnou tak, že musím Alasku fotit, protože si musí dát fotky na svůj fejsbůček na svou koňskou stránku, kde má tisíc prakticky stjených fotek, které jsou jen tak mimochodem úplně stejné jako tisíce fotek jiných koňařek, To fakt nechápu. No, nicméně, taky jsem zjistila, že kromě koní, což u mě není zas až tak vážný, a seriálů, nemáme vůbec nic společného. Takže teď jsem hrozně zmatená. Já nevím, oba moji rodiče si myslí, že mě Alaska zneužívá a moc jí nefandí, ale já bez ní a) nemám nikoho, s kým bych si povídala o seriálech, b) nemám jinou kamarádku u taťky, takže bych neměla důvod tam jezdit. No a navíc bych stejně k taťkovi občas jezdila, a to bych se s ní musela stýkat (občas ji potkat atd) a já nesnáším, když potkám bývalou kámošku. Takže nevím, jestli si to s ní mám vyříkat jakože v dobrým, popravdě jí říct, že já s ní nepotřebuju být furt (to je další věc, když jsem s ní, dělá, jak jsem pro ni důležitá, ale když pak do skupinové konverzace posílá screenshoty chatů s jinýma, je vidět, že nejsem nijak vyjímečná - pro ni - a zároveň je to strašná závislačka na fb, takže je tam furt a furt mi píše. Chápejte, obzvlášť teď přes léto jsme spolu skoro furt a já s ní nepotřebuju chatovat o hovadinách když ne, jenže ona se vždy nasere když  neodepíšu) a že prostě jestli má problém s tím, že jí nebudu furt odepisovat a že chci být i doma, tak to je pouze její problém, já na tom nic změnit nehodlám a ona se s tím může buď smířit, nebo táhnout k čertu. Nebo jestli to mám nechat být... Ona to totiž obvykle pak neřeší, když přijedu s noťasem a kokinama. Nebo se na ni úplně vykašlat, což já sice nechci z výše uvvedených důvodů, ale zároveň mě už tohle věčné dramatizování nebaví. Co myslíte vy?

-Elii

PS: pravopis neopraven