"Trip", psychoanalýza a stará známá
19. duben 2016 | 20.18 |
Takže, zase jsem tu samozřejmě půl roku nebyla, ale už jsem si prostě zvykla na moji neschopnost, tak co...
Takže, za A jsem se rozhodla, že budu psát na začátku každého odstavce takže, protože v reálu bych to tak řekla a nebudu měnit svoje slova pouze kvůli rozšíření mého slovníku, který je, pokud mohu soudit, pestrý dost. Nicméně co se tady bude dnes probírat: nejprve zmíním jednu příhodu se starou známou, kde se také objeví moje slovní zásoba, pak se budu chvilku psychoanalyzovat, jelikož je to jedna z mých největších zálib, a pak jsou tu dvě větší témata, která bych chtěla probrat, ale nevím, jestli je stihnu obě.
To setkání. Byla to moje kamarádka z raného dětství, říkejme jí třeba slečna S., se strašně změnila. Jasná puberťačka, věčně na telefonu, facebook, líčení, oblečení, diskotéky, ... Upřímně mi to moc sympatické nebylo, ale skousla jsem to. Alespoň jsme sdílely názory na rodiče, výchovu a takovéhle věci, postěžovali jsme si, co nesmíme, a pochlubily, co smíme. Pak jsem se dostala do rozhovoru s její mámou a při debatě o mojí škole jsem řekla, že naši žáci jsou iniciativní, ale většinou to používají v neprospěch kantorů (pranky, schovávání v šatně apod.). Slečna S. se rozesmála a zeptala se, jestli je opravdu tak blbá, když neví, co je to iniciativní. Dost mě to pobavilo a zvedlo mi to ego. Naopak při tělocviku jsem jedné z největších sportovkyň u nás způsobila infarkt tím, že stojící při fotbale v bráně jsem řekla, že nevím, co je to "gólman" (sice vím, co to je, ale nevím jaký má pravomoce, co může a co nemůže atd.).
Když už jsme za tou návštěvou,čas k psychoanalýze. Takže, už nějakou dobu vím, že mám sklony k autismu, mívám deprese, bývám paranoidní, přecitlivělá, sado-masochistická někdy schyzofrenik, ale tohle jsou jenom slovíčka, tam se moc dobře nedá popsat, jak mi to v hlavě šrotuje. Detailně Vám svoje myšlení popíšu, až když se dostanu k Mojím Světům, což je téma opravdu na dlouho. Ale jsou tu různé věci, které jsem se dozvěděla teprve nedávno. Takže 1. Jsem ve "skrytu duše" strašně lhostejná. Myslím, že kdyby celá moje rodina a všichni moji přátelé zemřeli, nevadilo by mi to. Nedokážu si představit, že by mi to vadilo. Vím, že je se mnou něco seriózně špatně, ale já se prostě nedokážu donutit zajímat se, aby mi na někom záleželo. Ano, jsou tu lidé, kteří jsou pro mě důležití, se kterými rádá trávím čas, kteří mě rozesmějí apod., ale pořád... tak nějak k nim nic necítím. A ta druhá věc je, že jsem ambiciózní, což je dost obvious, ale já si to dřív neuvědomila. Asi to má něco málo co dělat s tím mým egoismem, ale já prostě chci být nejlepší, chci být v něčem lepší než někdo jiný, chci něčeho dosáhnout apod. Nechápu, jak jsem si toho mohla při věčném sebeanalyzování nevšimnout, když si celý svůj život nedokážu představit, že budu obyčejná, i když je velká šance, že nakonec budu. No, ale to je asi všechno, až na ten detail, že jsem mrcha. Myslím, že jsem to vždy věděla, ale až nedávno jsem se k tomu začala veřejně přiznávat. Ale uznejte, není být mrcha přece jen super?
No a teď ta "větší věc", větší téma. Nevím, jestli bude doopravdy větší, ale je to o něčem, co se teprve bude dít, takže je to pro mě zajímavější. Dalo by se říct, že plánuju akci. Mamka mi řekla, že v práci se koná v uvozovkách párty na oslavu filipojakubské noci, nebo něco jako vítání jara. A řekla, ať si pozvu kamarády. Což já jsem si vzala po svém, tedy ve velkém, napsala jsem na fb, že každý, kdo chce, ať mi napíše a posbírá všechny lidi, co může. Ještě plánuju, že to nějak víc nachystám, udělám z toho "thing", ještě nevím jak, rozhodně, pokud dojde víc lidí, ze mě bude organizátorka, budu muset všechny ohlídat, jestli mají všichni lístky, jestli se nikdo neztratil a jestli všichni vystoupili včas atd. Určitě, pokud dojde víc lidí, uděláme fotku, jelikož tolik lidí dohromady se mi často sehnat nepovede. Taky je samozřejmě možnost, že dojdou celkem dva lidé, ale i z toho jsem schopná udělat "thing", protože já jsem mistr na dělání z komára velblouda, tedy budu na to natěšená jako na největší párty století. Určitě to nebude nejlehčí, protože celou cestu pojedu sama, jen s děckama, takže budu muset dávat bacha, někteří možná do Brna ještě sama nejela, takže je bude třeba navigovat. Ale pokud to všechno půjde tak, jak má, mohlo by to skončit fakt suprově. Samozřejmě, že nebudeme pařit až do noci, jelikož polovina lidí bude muset být včas doma, dojížděči a tak, a navíc to není žádná dýza, nejspíš to bude brzo končit. Žejo, když se to tak vezme, nejsem moc populární, donedávna jsem se bavila jen se svojí spolusedící, teď se sice můj "vliv" rozrostl, nicméně nekonečné množství přátel rozhodně nemám, takže budu mít velice dobrý pocit, jestli přijde víc lidí a já se ocitnu ve větší skupince "puberťáků", což mi vždy přivodí takový divný pocit nezvyku, ale taky pohody. Ještě, když nad tím teď přemýšlím, bych mohla zkusit pozvat pár lidí z Brna, se kterými jsem se dost dlouho neviděla, že bych třeba mohla seznámit tyto skupinky.
Takže, sice jsem nepsala na začátku každého odstavce takže, ale slovo takže jako takové jsem použila mnohokrát. Hlavní téma nebylo o moc delší než předchozí, ale to je taky detail, což je btw moje momentálně oblíbený slovo.
-Elii